Kamarádi digitální nomádi mne minulý rok v Las Palmas inspirovali k projížďce na vypůjčených kolech podél oceánu. Nadhodila jsem tedy tento nápad doma – obě holky máme ve věku, kdy mohou sedět v sedačce a není potřeba shánět dětské kolo. V hlavě jsem si představovala jízdu podél oceánu, vítr ve vlasech, pozorovat vlny, piknik, pohoda. Prostě sluníčkový den.
A realita? Nápad půjčit si kola se ihned všem zalíbil. Franta nelenil, sehnal půjčovnu, která má otevřeno i v neděli a půjčuje dětské sedačky (zde). Zamluvil horská kola a naplánoval trasu. A tím to všechno začalo…
Moje myšlenka romantické vyjížďky podél oceánu se splnila, ale vzpomínky na ní byly naprosto zastíněny zbytkem cesty 😊 Franta přišel s itinerářem, který zahrnoval výšlap k botanické zahradě – “to je támhle za tím kopečkem a pak už to bude jen z kopce”.
Vyjeli jsme kousek od parku Santa Catalina na cyklostezku, která vede podél východního břehu Las Palmas. Na kraji města se u vody rozprostítá nádherná rybářská čtvrť San Cristóbal, jejíž dominantu tvoří polo-zřícená věž Torreón de San Pedro Mártir, vyčnívající z oceánu. Zde jsme si udělali ten můj vysněný piknik. Tedy vlastně jsme se jen napili, vyfotili hrad a jeli jsme dál.
V San Cristóbal jsme podjeli dálnici a začali jsme stoupat městem vzhůru. Se zátěží na zadním kole (myslím tím naše dětičky) to šlo velmi pomalu a některé z nás to velmi unavilo:
Ano, čekala jsem sluníčkový den a to se mi také splnilo – sluníčko pražilo na maximum, na obloze nebyl ani mráček. Toho využívaly ještěrky, které se vyhřívaly na skalách. Bylo jich tam spousty a některé byly veliké jak v zoo.
Poté, co jsme projeli skalnatým údolím a nastoupali jsme pár výškových metrů, dojeli jsme k zamčené bráně. Měli jsme štěstí, že projíždělo auto, tudíž nám pán odemkl a pustil nás dál. Prý na konci údolí je další brána, ale měli bychom skrz bránu projet i s kolama. No uvidíme. Další pán prohlašuje, že cesta k botanické zahradě je hodně do kopce. Franta odpovídá: “Neříkejte to mé ženě.” Bohužel pro něj, španělštině už trochu rozumím a hlavně ten kopec nelze přehlédnout (je to ten vzadu za šklebící se Ančou na fotce výše).
Projíždíme osadou, něco mezi zahrádkářskou a chatovou kolonií. Ve stínu palmy obědváme těstoviny s pestem, okořeněné vůní grilovaného masa z nějaké zahrádky.
Po obědě stoupáme dál k bráně, kterou samozřejmě neprojedeme. Naštěstí lze kola přenést přes zídku a pokračovat v cestě (tedy v tlačení kol do mega kopce).
Vesnička El Fondillo, kterou tlačím kolo (protože jinak bych přepadla na záda, jak je kopec veliký), otevírá krásné výhledy. Napravo je pohled do údolí, kterým jsme projížděli.
Vesnička je sice v brutálním kopci, ale k mému překvapení ji rychle vyjedeme (já vytlačím) a máme nejhorší stoupání za námi. Po chvíli cesty dorazíme do Tafira Baja, kde se nachází kromě univezitního kampusu a botanické zahrady i perfektní dětské hřiště.
Cesta do Jardín Botánico Canario je už co by kamenem dohodil. Neleníme a vyrážíme. Odměnou za celou cestu je nám vynikající dezert v restauraci Jardín Canario. Myslím, že jsem lepší dorty nikdy neměla. Možná je tím kopcem, co jsem vyjela 😀 Atmosféra této restaurace je úžasná. Děti byly nadšené z dětského koutku, rodiče z jídla a ty výhledy…
Vřele doporučuji i návštěvu samotné botanické zahrady – jedná se o moc hezký kus přírody, jen kousek od “vyprahlého” pobřeží ostrova, navíc vstup je zcela zdarma.
Poslední úsek cesty z botanické zahrady do Las Palmas vedl z kopce údolím, které bylo krásné – hodně květin, zeleně a palmy, na kterých rostly banány. Bohužel – čím blíže k městu, tím ošklivější prostředí.
Zpětně hodnotím výlet na kole jako super nápad. Nastoupané stovky výškových metrů byly dezertem a kávou zapomenuty a zbyly jen pěkné vzpomínky 😉
Kde půjčit kola?
Pokud budete chtít vyrazit, doporučujeme tuto půjčovnu kol. Nachází se blízko parku Santa Catalina. Byli jsme s vybavením a přístupem moc spokojeni 😉
Trasa naší cesty
Celkem 33,5 km / 550 výškových metrů nahoru a to samé dolů 😊
